Pohřeb Otty Habsburského

Byli jsme na císařském pohřbu
Karla Hofmannová

Arcivévoda Otto Habsburský zesnul 4. července v požehnaných 98mi letech a pohřeb se konal 16. července 2011 v chrámu sv. Štěpána, který byl neprodyšně uzavřen pro nezvané hosty.  Zúčastnily se ho – soukromě a téměř inkognito – také špičky vládnoucích rodů i představitelé vlád, včetně rakouského prezidenta. 

A také náš Brněnský městský střelecký sbor! Samozřejmě jako jeden kamínek v záplavě množství historických uniforem z celé bývalé monarchie! Všichni chtěli vzdát hold poslednímu následníkovi trůnu, který se ho musel zříct, aby rodina vůbec mohla na území Rakouska. Všechnu svoji energii dal do úsilí o vybudování sjednocené Evropy.

Rodina už spojení s monarchií nedává najevo a její příslušníci vystupují jako soukromé osoby. Tak tomu bylo i na pohřbu. Byl tu především nejstarší syn Karel s manželkou, dvěma dcerami a synem Ferdinandem Zwonimirem.  Mladší bratr Jiří s manželkou a dětmi, sestry Waldburga a Gabriela a další členové početné habsburské rodiny se stranili jakékoli publicity. Mši za zemřelého celebroval kardinál Christoph Schönborn, arcibiskup vídeňský. Z českých duchovních se na mši účastnili pražský arcibiskup Dominik Duka a brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Mši zakončilo slavnostní Requiem c-moll Michaela Haydna v podání sboru a orchestru dómu sv. Štěpána.

Veškeré dění v chrámu bylo přenášeno na obří obrazovku na Štěpánské náměstí.  „Gott erhalte, Gott beschütze unsern Kaiser, unser Land!“ znělo sborově chrámem i náměstím, kde se na chvíli zastavil dech i čas.  Zde byly shromážděny historické jednotky nejen z Rakouska, ale ze všech zemí bývalé Rakousko-Uherské monarchie a bylo jich něco přes 3.500 účastníků. Průvod, který se po mši vydal na poslední cestu z náměstí přes Graben, Hofburk, Heldenplatz, Opern Ring a kolem Staatsoper a Albertiny na Neuer Markt ke Kapucínské hrobce, byl přes 2,5 km dlouhý. V průvodu byl vezen katafalk a před ním nesen Řád zlatého rouna. Nechyběli ani členové řádů, Maltézští rytíři, kteří měli současně na starosti zásobování vodou a zdravotní službu, dál například Lazariáni, Strážci Božího hrobu či Řád Radeckého.

Organizaci účasti historických jednotek na pohřbu zvládl na výbornou plukovník Peter Pritz s Vídeňským Dělostřeleckým plukem. Smutečního aktu se účastnily jednotky z Rakouska, převážně z Tyrol (Trentino), z Haslachu, Dragounský spolek z Welsu či z Mödlingu. Ze zemí Rakousko-Uherské monarchie přijel Pevnostní dělostřelecký pluk z Krakova, z Chorvatska jednotka ze Sinju a Zrinska garda Čakovec. Nechyběli ani husaři z Maďarska, Slovinci a samozřejmě jednotky z České republiky.

Kolik bylo účastníků z Česka, to se nám nepodařilo v lidském mumraji zjistit. Co víme určitě ta nechyběl Dragounský pluk z Brandýsa nad Labem , Ostrostřelecká garda z Rakovníka, Polní myslivci z Náchoda, Zeměbranecká jednotka z Písku či Pěší pluk č. 74 ze Železnice. Jsou to ti, kteří se pravidelně účastní historických akcí a bitev a vojenská historie je jejich smyslem života. Otto Habsburský byl také několikrát hostem historických akcí v Brandýse nad Labem, který si oblíbil jako letní sídlo jeho otec Karel.

Náměstí sv. Štěpána bylo uzavřeno pro dopravu a civily už od 11.00 hodin. Proto jsme tam museli být už předtím. Sluníčko svítilo celý den na naše hlavy a na naše nohy také nikdo nemyslel. Na potřeby vyměšovací byly kadibudky už mimo vyhrazený areál, ale dalo se jít také na faru hned u kostela. Na štěstí mysleli Maltézští rytíři na zásobování vodou a ti také odváželi padlé. A bylo jich dost, zejména z chrámu, kde prý bylo na padnutí. Proto nikdo nezáviděl praporečníkovi Jiřímu Hofmannovi a veliteli Vlastimilu Schildbergerovi, kteří se jako jediní do kostela dostali a stáli čestnou stráž s ostatními u rakve.

Ostatní stáli na náměstí a občas se přesouvali od někud někam a sledovali dění v chrámu na obří obrazovce. Císařská hymna vybudila všechny z letargie a dostala do varu. Stáli jsme hned u katafalku a při řazení jsme se potkali  s arcibiskupem Dukou a brněnským biskupem Cikrlem. A pak už jen únavný pochod ulicemi Vídně přes Graben a Hofburk na Heldenplatz, kde Pritzovi dělostřelci ukázali, jak se má střílet salva. Pak na Ring kolem Staatsoper, kde pár zoufalců se snažilo protestovat. Proti čemu? Snad proti tomu, že Otto Habsburský umřel? Končilo se na Neuer Marktu u Kapucínské hrobky. Klepání na hrobku a na potřetí byl „smrtelný, hříšný člověk“ Otto vpuštěn i s příslušníky rodiny. My zůstali venku a ještě zažili další tři salvy dělostřelců. Nohy nás ještě donesli k autům a pak už jen hurá domů.